Loď, která se ze všech sil snažila vypadat jako pašerácké plavidlo Amazonka, se utěšeným tempem blížila k přístavnímu městu Haven-am-See. Pravou Amazonku před necelou půlhodinou odchytila hlídka friedlandské Kriegsmarine, a pokud vše šlo podle plánu, touhle dobou by měla i se svým nákladem pašovaných zbraní klesat ke dnu. Tato Amazonka byla také naložená zbraněmi, ale narozdíl od druhé lodi vezla ke každé zbrani ještě jejího majitele.
"Pět minut," prohodil starší poddůstojník na přídi. Skrytý mikrofon přenášel každé jeho slovo ke všem vojákům na palubě. Jeho lehkou zbroj z wolframu a pavoučích vláken zakrýval kožený kabát, který se už po druhé století držel v oblibě u každého, kdo neměl úplně čisté svědomí. Což zahrnovalo jak pašeráky, tak komandos hrající si na pašeráky.
"Jestli jste se ještě nepomodlili, teď je na to nejvyšší čas."
* * *
Vysoko v jednom z věžáků provedla pozorovatelka poslední kontrolu svého vybavení. Optoelektronický dalekohled byl postaven na trojnožce na římse okna. Vedle něj stál citlivý směrový přijímač namířený k přístavu. Na druhé straně byl upevněný komunikační laser zaměřený na retranslační stanici na vzdáleném pahorku. Pod ním byl analytický počítač, který měl za úkol vyhodnocovat a přeposílat údaje z obou pozorovacích přístrojů společně s vlastními připomínkami a postřehy. Okolní místnosti i chodby byly prošpikované drobnými infračervenými čidly a kamerami, které hlásily pohyb čehokoliv většího než krysy. Celou aparaturu doplňovala dvojice směrových min připravených vybuchnout buď na povel, nebo pokud by se jim (nebo analytickému počítači) zdálo, že se do jejich úkrytu snaží vetřít někdo cizí. Pozorovatelka sama se skrývala jinde; i kdyby narazili na její přístroje, riziko, že najdou i ji, bylo mizivé. I tak se ale ujistila, že malý samopal s tlumičem je nabitý a připravený ke střelbě. Pak se naposledy důkladně protáhla, posadila se a nasadila si bojové hledí.
Zatemněná místnost se najednou projasnila, jak čidla na povrchu hledí přijala a zmnohonásobila i ty nejmdlejší zbytky světla, které pronikaly skrz zatlučená okna. V levé části zorného pole se objevil stručný výpis o stavech zařízení, které pozorovatelka umístila. Vpravo byl výčet čidel v okolí úkrytu; zatím všechna svítila zeleně, a s trochou štěstí to tak zůstane. A konečně, na dotek tlačítka na rukávě se spodní polovina výhledu zaplnila záběrem z dalekohledu, doplněným záznamy z mikrovlnného přijímače a čímkoliv, co analytický počítač uznal za vhodné sdělit pozorovatelce. Dalekohled se aktivoval, pootočil se na trojnožce o několik miliradiánů a zaostřil na loď připlouvající do přístavu. Pozorovatelka potlačila mírnou závrať, když jí oči sdělily, že se velmi rychle přibližuje k přístavu, zatímco vnitřní ucho trvalo na tom, že se nikam nehýbe.
Ne-Amazonka přirazila k molu. Ne-pašerák seskočil z její přídě, zatímco další muži za jeho zády připravovali rampu na vyložení nákladu. K ne-pašerákovi se vydal jeden z kehrerů - podle všeho mladší důstojník - a začal se s ním vybavovat. Pozorovatelka se ušklíbla, když si představila, jak rozhovor asi tak probíhal.
Okvětní lístky sakury v zimě. Nedělej z komára velblouda. Mečoun.
Pravá legrace měla ale teprve začít. Mluvená hesla byla sice už dávno minulostí, ale to jen protože byla nahrazena hesly neverbálními, předávanými po mikrovlnách. Sledovat, jak si falangisté poradí bez hesla, bude dost efektní podívaná; friedlandský Abwehr byl za protektorátu, tedy v době, kdy byla Falanga zakládána, cvičen tak, aby střílel první a otázky kladl až pak. S nástupem lidové republiky se to u řadového vojska rychle změnilo, ale všem bylo jasné, že u Falangy by pokus o jakoukoliv změnu - natožpak reformu výcviku - skončil vzpourou. I generální štáb nové lidové armády uznal, že Falanga je příliš cenný nástroj než aby byl zničen při zbytečné vzpouře (nehledě na to, že by určitě způsobila nepoměrné ztráty), a tak byla veliteli Falangy ponechána v tomto ohledu volná ruka. Čili teď v přístavu byla zakotvená loď plná po zuby ozbrojených vojáků připravených rozstřílet celé město na drobné, neidentifikovatelné kousíčky. Každou chvíli se tamhle musela objevit hlaveň kulometu, a odtud pak vyběhne střelecké družstvo, a...
Aha, tak pozor. Friedlandští příslušné autentifikační kódy měli, alespoň podle přijímače na okenní římse. Ohňostroj byl tedy zřejmě odložen ve prospěch nenápadnějšího postupu. Bude zajímavé pozorovat falangisty v tak nezvyklé situaci.
* * *
Vykládka "zboží" byla v plném proudu. Většina beden už byla vyložena na molu; kehrerský důstojník stál u jedné z nich a otevíral ji páčidlem. Hřebíky povolily, kehrer sáhl dovnitř v oblaku pilin vytáhl friedlandskou armádní útočnou pušku a zálibně si ji prohlížel.
"Co ještě máte?" zeptal se.
"Kromě pušek? Lehké kulomety, protiletadlové střely, minomety... dokonce i pár zbraní pro bojové pancíře." Ne-pašerácký poddůstojník mávl rukou směrem k bednám a přitom se pokradmu rozhlížel a snažil se najít strážní budky a opevněná postavení.
"Bezva. Jorge," houknul kehrer na jednoho z vojínů. Ten zvedl černý kufřík, donesl ho k ne-pašerákovi a dal mu nahlédnout dovnitř.
"Dva a půl milionu friedlandských marek ve zlatě, jak jsme se domluvili," řekl kehrer.
Ne-pašerák přikývl. Nadechl se k řeči, ale přes obrovskou explozi v jiné části přístavu ho prakticky nebylo slyšet. Kehrerští vojáci sebou trhli a otočili hlavy směrem ke stoupající ohnivé kouli. Důstojníkovi se mírně rozostřil zrak, když mu drobný implantát na zvukovodu předal rozkazy.
"Loajalisti útočí na přístav," řekl nakonec. "Magoři jedni... vy tu zůstaňte než se to vyřeší. Sorensene, za mnou!" rozkázal a odběhl pryč, následován dalšími vojáky.
Ne-pašerák zůstal na molu sám s Jorgem a vyloženým nákladem. Mírně se otřásl, podíval se směrem ke zvukům počínající bitvy, zavrtěl hlavou a sáhl do vnitřní kapsy kabátu. Pak na okamžik ztuhnul, když si všiml, jak Jorge nevýhružně, leč důrazně trhl puškou jeho směrem. Zdvihl jednu ruku nad hlavu a pomalu vytáhl krabičku cigaret.
"Chcete taky?" nadhodil.
Jorge se viditelně uvolnil. Přehodil si pušku přes rameno a vděčně od ne-pašeráka přijal cigaretu. "Zapalovač..." zamrmlal si polohlasem ne-pašerák a proklepal si spěšně kapsy. "Á, tady," řekl nakonec, vytáhl pistoli a prostřelil Jorgemu hrdlo.
Jorge se svalil na zem a zalykal se vlastní krví. Jeden z bystřejších strážných zamířil a začal na falangistu / ne-pašeráka střílet, ale ten se skokem ukryl ze pancéřovanou bednu se zbraněmi. Pak vojáky na překládací ploše zametla kulometná dávka z můstku Amazonky. Přes spojovací lávku přeběhla na molo další skupinka falangistů. Z jedné ze strážnic se na ně pokusil vystřelit kulomet, než ho umlčela tříštivá střela z pancéřovky. Zazněla další kulometná dávka a v okolí mola zbyli už jen loajalisti.
Ti nemarnili čas a okamžitě vyložili a otevřeli zbývající bedny, které kromě několika pušek (kvůli případné kontrole) obsahovaly také obrněné teréňáky. Během necelých tří minut už byla celá četa připravená na cestu. Poručík Ortiz, kterému byla svěřena tato část operace, v duchu zkontroloval časový rozvrh. Spokojeně kývl a zavelel vyrazit.
* * *
Pozorovatelka se pro sebe usmála. Falangisté nezklamali, a svoje entré doprovodili ohňostrojem se vší parádou. Teď ale dorazí k budově velitelství; až se dozví co a jak, začne ta zajímavější část.
"Pět minut," prohodil starší poddůstojník na přídi. Skrytý mikrofon přenášel každé jeho slovo ke všem vojákům na palubě. Jeho lehkou zbroj z wolframu a pavoučích vláken zakrýval kožený kabát, který se už po druhé století držel v oblibě u každého, kdo neměl úplně čisté svědomí. Což zahrnovalo jak pašeráky, tak komandos hrající si na pašeráky.
"Jestli jste se ještě nepomodlili, teď je na to nejvyšší čas."
* * *
Vysoko v jednom z věžáků provedla pozorovatelka poslední kontrolu svého vybavení. Optoelektronický dalekohled byl postaven na trojnožce na římse okna. Vedle něj stál citlivý směrový přijímač namířený k přístavu. Na druhé straně byl upevněný komunikační laser zaměřený na retranslační stanici na vzdáleném pahorku. Pod ním byl analytický počítač, který měl za úkol vyhodnocovat a přeposílat údaje z obou pozorovacích přístrojů společně s vlastními připomínkami a postřehy. Okolní místnosti i chodby byly prošpikované drobnými infračervenými čidly a kamerami, které hlásily pohyb čehokoliv většího než krysy. Celou aparaturu doplňovala dvojice směrových min připravených vybuchnout buď na povel, nebo pokud by se jim (nebo analytickému počítači) zdálo, že se do jejich úkrytu snaží vetřít někdo cizí. Pozorovatelka sama se skrývala jinde; i kdyby narazili na její přístroje, riziko, že najdou i ji, bylo mizivé. I tak se ale ujistila, že malý samopal s tlumičem je nabitý a připravený ke střelbě. Pak se naposledy důkladně protáhla, posadila se a nasadila si bojové hledí.
Zatemněná místnost se najednou projasnila, jak čidla na povrchu hledí přijala a zmnohonásobila i ty nejmdlejší zbytky světla, které pronikaly skrz zatlučená okna. V levé části zorného pole se objevil stručný výpis o stavech zařízení, které pozorovatelka umístila. Vpravo byl výčet čidel v okolí úkrytu; zatím všechna svítila zeleně, a s trochou štěstí to tak zůstane. A konečně, na dotek tlačítka na rukávě se spodní polovina výhledu zaplnila záběrem z dalekohledu, doplněným záznamy z mikrovlnného přijímače a čímkoliv, co analytický počítač uznal za vhodné sdělit pozorovatelce. Dalekohled se aktivoval, pootočil se na trojnožce o několik miliradiánů a zaostřil na loď připlouvající do přístavu. Pozorovatelka potlačila mírnou závrať, když jí oči sdělily, že se velmi rychle přibližuje k přístavu, zatímco vnitřní ucho trvalo na tom, že se nikam nehýbe.
Ne-Amazonka přirazila k molu. Ne-pašerák seskočil z její přídě, zatímco další muži za jeho zády připravovali rampu na vyložení nákladu. K ne-pašerákovi se vydal jeden z kehrerů - podle všeho mladší důstojník - a začal se s ním vybavovat. Pozorovatelka se ušklíbla, když si představila, jak rozhovor asi tak probíhal.
Okvětní lístky sakury v zimě. Nedělej z komára velblouda. Mečoun.
Pravá legrace měla ale teprve začít. Mluvená hesla byla sice už dávno minulostí, ale to jen protože byla nahrazena hesly neverbálními, předávanými po mikrovlnách. Sledovat, jak si falangisté poradí bez hesla, bude dost efektní podívaná; friedlandský Abwehr byl za protektorátu, tedy v době, kdy byla Falanga zakládána, cvičen tak, aby střílel první a otázky kladl až pak. S nástupem lidové republiky se to u řadového vojska rychle změnilo, ale všem bylo jasné, že u Falangy by pokus o jakoukoliv změnu - natožpak reformu výcviku - skončil vzpourou. I generální štáb nové lidové armády uznal, že Falanga je příliš cenný nástroj než aby byl zničen při zbytečné vzpouře (nehledě na to, že by určitě způsobila nepoměrné ztráty), a tak byla veliteli Falangy ponechána v tomto ohledu volná ruka. Čili teď v přístavu byla zakotvená loď plná po zuby ozbrojených vojáků připravených rozstřílet celé město na drobné, neidentifikovatelné kousíčky. Každou chvíli se tamhle musela objevit hlaveň kulometu, a odtud pak vyběhne střelecké družstvo, a...
Aha, tak pozor. Friedlandští příslušné autentifikační kódy měli, alespoň podle přijímače na okenní římse. Ohňostroj byl tedy zřejmě odložen ve prospěch nenápadnějšího postupu. Bude zajímavé pozorovat falangisty v tak nezvyklé situaci.
* * *
Vykládka "zboží" byla v plném proudu. Většina beden už byla vyložena na molu; kehrerský důstojník stál u jedné z nich a otevíral ji páčidlem. Hřebíky povolily, kehrer sáhl dovnitř v oblaku pilin vytáhl friedlandskou armádní útočnou pušku a zálibně si ji prohlížel.
"Co ještě máte?" zeptal se.
"Kromě pušek? Lehké kulomety, protiletadlové střely, minomety... dokonce i pár zbraní pro bojové pancíře." Ne-pašerácký poddůstojník mávl rukou směrem k bednám a přitom se pokradmu rozhlížel a snažil se najít strážní budky a opevněná postavení.
"Bezva. Jorge," houknul kehrer na jednoho z vojínů. Ten zvedl černý kufřík, donesl ho k ne-pašerákovi a dal mu nahlédnout dovnitř.
"Dva a půl milionu friedlandských marek ve zlatě, jak jsme se domluvili," řekl kehrer.
Ne-pašerák přikývl. Nadechl se k řeči, ale přes obrovskou explozi v jiné části přístavu ho prakticky nebylo slyšet. Kehrerští vojáci sebou trhli a otočili hlavy směrem ke stoupající ohnivé kouli. Důstojníkovi se mírně rozostřil zrak, když mu drobný implantát na zvukovodu předal rozkazy.
"Loajalisti útočí na přístav," řekl nakonec. "Magoři jedni... vy tu zůstaňte než se to vyřeší. Sorensene, za mnou!" rozkázal a odběhl pryč, následován dalšími vojáky.
Ne-pašerák zůstal na molu sám s Jorgem a vyloženým nákladem. Mírně se otřásl, podíval se směrem ke zvukům počínající bitvy, zavrtěl hlavou a sáhl do vnitřní kapsy kabátu. Pak na okamžik ztuhnul, když si všiml, jak Jorge nevýhružně, leč důrazně trhl puškou jeho směrem. Zdvihl jednu ruku nad hlavu a pomalu vytáhl krabičku cigaret.
"Chcete taky?" nadhodil.
Jorge se viditelně uvolnil. Přehodil si pušku přes rameno a vděčně od ne-pašeráka přijal cigaretu. "Zapalovač..." zamrmlal si polohlasem ne-pašerák a proklepal si spěšně kapsy. "Á, tady," řekl nakonec, vytáhl pistoli a prostřelil Jorgemu hrdlo.
Jorge se svalil na zem a zalykal se vlastní krví. Jeden z bystřejších strážných zamířil a začal na falangistu / ne-pašeráka střílet, ale ten se skokem ukryl ze pancéřovanou bednu se zbraněmi. Pak vojáky na překládací ploše zametla kulometná dávka z můstku Amazonky. Přes spojovací lávku přeběhla na molo další skupinka falangistů. Z jedné ze strážnic se na ně pokusil vystřelit kulomet, než ho umlčela tříštivá střela z pancéřovky. Zazněla další kulometná dávka a v okolí mola zbyli už jen loajalisti.
Ti nemarnili čas a okamžitě vyložili a otevřeli zbývající bedny, které kromě několika pušek (kvůli případné kontrole) obsahovaly také obrněné teréňáky. Během necelých tří minut už byla celá četa připravená na cestu. Poručík Ortiz, kterému byla svěřena tato část operace, v duchu zkontroloval časový rozvrh. Spokojeně kývl a zavelel vyrazit.
* * *
Pozorovatelka se pro sebe usmála. Falangisté nezklamali, a svoje entré doprovodili ohňostrojem se vší parádou. Teď ale dorazí k budově velitelství; až se dozví co a jak, začne ta zajímavější část.
2 komentáře:
Zlato?
Přesun nul a jedniček je pro tebe málo dobrý?
Jo, a tvoje jediná věta z minulého dílu zmíňující se o Falanze je tak zmatečná, že jsem falangu až do teď považoval za vojsko Khmérů, Kaharů, či jak.
> Zlato?
Přesun nul a jedniček je pro tebe málo dobrý?
Jak sem řek', jsem staromódní.
> Jo, a tvoje jediná věta z minulého dílu zmíňující se o Falanze je tak zmatečná, že jsem falangu až do teď považoval za vojsko Khmérů, Kaharů, či jak.
Tohle nikdy nedovedu pochopit. Slovo 'kehrer' nejenže není zas tak složitý, ale na těch několika normostranách, co jsi právě přečetl, se objevuje tolikrát, že se ti to muselo vyrýt do kůry mozkové. Jak's to zvládl napsat nejenže špatně, ale ještě s velkým prvním písmenem?
Ad Falanga: myslel jsem, že těch nepřímých odvolávek je tam dost na to, aby si toho čtenář všimnul (jako že se falangisti baví o tom, jak vlítli na kehrery, spojení povstalců z I. kapitoly s "povstáním kehrerů" apod). Oh well, drobně editnuto.
Okomentovat